Nemocnice ve Strakonicích byla otevřena veřejnosti 1. září 1892 a od svého vzniku nesla jméno „Všeobecná nemocnice císaře Františka Josefa I“. Původně byla tvořena pouze budovou dnešního „Dětského centra JČK“ a umrlčí komorou, která v rámci rekonstrukce nemocnice v 90. letech 20. století ustoupila budově nynější ústavní lékárny a odborných ambulancí. V nemocnici zpočátku pracoval pouze primář MUDr. Josef Jirsa s jedním sekundářem a ošetřovatelky z řad řádových sester řádu sv. Karla Boromejského. V dalších letech se nemocnice postupně rozrůstala až do dnešní podoby. Na její rozšiřování měl vliv nejen zvyšující se zájem o poskytování zdravotní péče z řad obyvatelstva Strakonického regionu, ale i tyfové epidemie, světové války a další historické události minulého století. Od roku 1956 neslanemocnice jméno MUDr. Karla Hradeckého. V roce 1951 vznikl Okresní ústav národního zdraví a nemocnice se stala bezejmennou. OÚNZ zanikl k 31.12.1991 a byl k 1.1.1992 delimitován na 5 nástupnických organizací se společným názvem „Sdružené zdravotnické zařízení Strakonice“. Toto sdružení se vlivem osamostatnění a privatizace jednotlivých části rozpadlo a k 1.1.1995 se naše zařízení přejmenovalo na Okresní nemocnici Strakonice, která je od 1.1.2003 ze zákona příspěvkovou organizací Jihočeského kraje. Od roku 2007 došlo k transformaci nemocnice na akciovou společnost.
A nyní podrobněji...
Městský špitál – Siebrtský ústav (stojí v blízkosti dnešní nemocnice) byl založen roku 1685, rozšířen pak byl v roce 1704. Součástí stavby je kostelík sv. Martina z roku 1713. Plukovník dělostřelectva Viktorin Siebert sepsal 20. června 1885 ve vojenském ležení před Rábem v Uhrách poslední vůli a odkázal 10 000 zlatých na stavbu domu pro 10 zchudlých strakonických občanů. Nadační listina ukládala špitálníkům dvakrát denně se účastnit bohoslužeb. Za povinnost měli vroucí modlitby za zachování církve, za odvrácení moru, hladu a válek a za duši zakladatele špitálu. Stavbu špitálu provedl bratr Viktorinův, knížecí rada schwarzenberský, Theodor Siebert.
Nemocnice ve Strakonicích byla otevřena pro veřejnost 1. září 1892. Byla prohlášena za nemocnici všeobecnou a veřejnou s právem nést název "Všeobecná nemocnice císaře Františka Josefa I." Náklady na stavbu činily 145 477 rakouských korun. Za účelem zřídit ve Strakonicích moderní léčebný ústav odkazovala v druhé polovině 19. století peněžní i movité věci řada strakonických rodáků a movitých měšťanů. Jedním z nich byl i P. J. Schmidinger. Ten ve své závěti odkázal 1000 zlatých. Stejně se zachoval i A. Renner. A tak byl v roce 1876 zřízen fond na stavbu nemocnice, jehož posláním bylo organizovat sbírky. V roce 1888 měl fond k dispozici 65 tisíc zlatých. Stavba trvala tři roky. Město poskytlo pozemky a stavební materiál ze svých cihelen a lomů. Protože nemocnice vznikla za široké podpory obyvatel a ve své době podobné léčebné ústavy nebyly rozšířeny, byli občané Strakonic a okolí na svou nemocnici hrdi a povznášející pocit, že se jedná o jejich nemocnici, přetrvává ve vědomí dodnes.
Prvním primářem se stal MUDr. Josef Jirsa. Vchod do areálu nemocnice byl z Lidické ulice (Pražská císařská silnice). Reprezentativní široké schodiště střežily dva stříbrné smrky (které jsou zde dodnes). V hlavní budově (dnes již bývalé dětské oddělení) byly pokoje pacientů, vrátnice, kancelář lékaře a malý operační sálek. V zadní budově propojené s hlavní budovou chodbou byla prádelna a kuchyně, v prvním patře pak klausura řadových sester - ošetřovatelek a kaple. Ve výklenku v kapli byla umístěna gotická socha Madony (patrně z dominikánského kostela v Plzni) z doby kolem roku 1420. V západní části parku byla umrlčí komora, která byla v 30. letech 20. století adaptována na vrátnici a v 90. letech 20. století asanována při výstavbě zubní polikliniky. O nemocné pečoval primář s jedním sekundářem. Ošetřovatelskou službu vykonávaly řádové sestry řádu sv. Karla Boromejského. Správcem nemocnice byl dražejovský rolník J. Kuncl. V čele správní rady byl Ludvík Thalberg, strakonický majitel realit.
Jedna z nejpozoruhodnějších osobností, která se zapsal nejen do historie nemocnice, je MUDr. Jiří Fifka, který byl nejen primářem na chirurgickém oddělení (1924-1960), ředitelem nemocnice (1928-48), ale i starostou města Strakonice. To se psala 30. léta 20. století. Bydlel "přes ulici", naproti nemocnici, ve stylové vile, která byla později přestavěna pro komerční účely. Aby to neměl do práce daleko, byla v plotě proti vile zřízena branka. I po skončení aktivní práce se neustále živě zajímal, co je v nemocnici nového, jaká se otevírají nová oddělení.
V roce 2004 by se dožil 100 let primář interního oddělení v letech 1939 -1942, MUDr. Karel Hradecký. Narodil se 16. října 1904 ve Světlé nad Sázavou, popraven nacisty 8. září 1943 v Plötzensee. Zapojil se do protinacistického odboje, byl napojen na odbojovou skupinu ÚVOD, působící v Plzni a jihozápadních Čechách, která zasahovala až na Strakonicko, prostřednictvím podskupiny KAREL, kterou tvořil farář Josefa Jílka – Katovice, npor. Felix Peřka – četnická stanice Strakonicíe a MUDr. Karel Hradecký. Do rukou fašistů byl vydán zradou z řad svých spolupracovníků v nemocnici. V průběhu roku 1942 pak byla celá skupina ÚVOD pozatýkána, (Peřka se před zatčením zastřelil) a v září 1943 byli všichi popraveni. Od roku 1946 nesla nemocnice jméno Dr. Karla Hradeckého. V roce 1951 vznikl Okresní ústav národního zdraví a nemocnice se stala bezejmennou v rámci této okresní organizace. V současné době je po Dr. Karlu Hradeckém pojmenovaná ulice na východním obvodu areálu nemocnice.
Budova ředitelství Okresní nemocnice Strakonice má neobyčejně pestrou minulost. Býval zde "barák pro infekční nemoce", dřevěný pozůstatek po stavebních dělnících provádějících stavbu nemocnice. Infekčních epidemií bylo ve strakonickém okrese mnoho. Uloženi zde byli pacienti zasažení tyfovou epidemií, ale i s leprou. Proto bylo přistoupeno k výstavbě infekčního pavilonu, který byl otevřen 15. února 1932 a infekční barák se stal sídlem vznikající a rozrůstající se administrativy nemocnice. Budova byla několikrát přestavována, dokonce i svépomocí samotným úřednictvem.
Krutá zima v roce 1929 a následné parné léto znamenaly zhoršení hygienických podmínek vlivem popraskané kanalizace a průsaku do vodovodního řadu. V létě proto proběhly dvě vlny epidemie břišního tyfu. Onemocnělo přes 300 osob a zemřelo několik desítek lidí. Účinným opatřením proti opakování podobné katastrofy byla stavba vodovodu, která byla dokončena v roce 1937. Infekční pavilon byl vybudován v letech 1930 – 1932. Příčinou vysokého počtu infekčních onemocnění byla současně vysoká zaostalost bytového fondu ve městě i obecné hygieny (jak ve stravování a bydlení, tak i na pracovištích). Svoji roli při malé odolnosti proti infekcím sehrála i existenční nejistota.
Články v médiích
Lidé, kteří se zapsali do historie nemocnice (Strakonický deník)
Vzpomínka na tatínka, co nás vzal do náruče (článek o strakonické gynekologii, Strakonický deník)
Na strakonickou nemocnici vzpomínám moc rád (doc. Slonim, Strakonický deník)
