Princip kolektivní imunity

Česká republika vždy patřila mezi země s nejvyšší proočkovaností proti vybraným infekčním onemocněním. Díky postupně pracně vybudované vysoké úrovni tzv. kolektivní imunity se u nás již desítky let neobjevují některá velmi závažná život ohrožující onemocnění.
V posledních letech však na příkladu řady evropských zemí vidíme, že tento stav není neměnný. V důsledku redukce kvality kolektivní imunity v populaci dané nižší mírou proočkovanosti se v evropských zemích včetně České republiky znovu objevují onemocnění, která jsou dnes laickou veřejností považovaná za vymýcená.
Příkladem může být například sousední Německo, kde propukla v roce 2009 epidemie spalniček, při níž onemocnělo 1 200 dětí. A to bylo v době, kdy proočkovanost proti tomuto onemocnění byla v Německu zdánlivě vysoká (91 % populace), nicméně ani tato úroveň není dostačující. Před několika lety se s mnohem rozsáhlejší epidemií spalniček potýkala také Francie. Zde při velmi obdobné proočkovanosti populace onemocnělo touto chorobou kolem 10 tisíc obyvatel.

Princip očkování


Ani dnes nezná lékařská věda modernější, účinnější a bezpečnější nástroj proti nebezpečným infekčním nemocem, než je očkování. Výroba a distribuce vakcín jsou podrobovány mnohem detailnějším kontrolám, než jaké probíhaly v době našich rodičů. Před uvedením na trh je vakcína prověřována hned ve třech fázích klinického hodnocení na evropské i světové úrovni. Všechny nežádoucí účinky včetně těch zanedbatelných jsou plně veřejnosti prezentovány. Jde v naprosté většině případů o velmi mírné a krátkodobé nežádoucí jevy, například zarudnutí či bolest v místě vpichu či zvýšená teplota. Podstatné pro očkujícího lékaře je vyhodnotit aktuální zdravotní stav pacienta a očkování případně odložit, nejsou-li k tomu vhodné podmínky.

Očkování

Nejčastější otázky a odpovědi

1. V České republice je povinné očkování proti 9 nemocem, není to moc?
V České republice se povinně očkuje proti záškrtu, černému kašli, tetanu, dětské obrně, hepatitidě B, onemocněním vyvolaných bakterií Haemophilus influenzae b, zarděnkám, spalničkám a příušnicím. Počtem dětského očkování se nijak nelišíme se od rozvinutých zemí, kde je ochrana zdraví populace prioritou. Rozdíly lze najít v tom, že zákony regulují očkování různým způsobem. Například v Belgii nepřijmou neočkované děti do školky. Itálie je také známá možností trestně-právně postihnout rodiče neočkovaných dětí. V USA proočkovanost kontrolují dokonce i při nástupu na vysokou školu a platí i pro zahraniční studenty. Způsoby, jak dosáhnout vysoké proočkovanosti, se tedy v jednotlivých zemích liší a u nás zatím zvykově přetrvává povinnost daná zákonem. Nicméně nejsme jediní. Z 30 evropských států je zákonem stanovená povinnost v 10 státech.


2. Jsou opravdu všechna očkování tak nutná, včetně chřipky nebo spalniček, příušnic - nemocí, které pro děti nejsou až tak nebezpečné?
Všechna povinná očkování jsou naprosto nezbytná. Zkušenosti ze zemí, kde došlo k poklesu proočkovanosti, ukazují, že se šíření příslušných původců nemoci obnovilo a s tím se dříve téměř již vymýcené nemoci začaly znovu objevovat (epidemie spalniček, záškrtu, apod.). Například spalničky mohou být velmi nebezpečné, primární spalničková pneumonie či encefalitida (zánět mozku) jsou život ohrožující stavy. Nepovinná očkování jsou také velmi důležitá. I v ČR totiž dochází k úmrtí dětí na chřipku, která je v ČR neoprávněně podceňovaná. Neméně důležité je i hrazené očkování proti pneumokokům a HPV. Doporučit lze dále např. očkování proti rotavirům; s rotavirovou gastroenteritidou jsou v ČR každoročně hospitalizovány asi 4 tisíce dětí do 5 let věku. Z nepovinných očkování bychom si dále netroufli nedoporučit očkování proti meningokokům, žloutence typu A, klíšťové encefalitidě či planým neštovicím.

3. Proč je správné populaci povinně proočkovat?
Důvodem je nutnost dosáhnout vysoké proočkovanosti v populaci, a chránit tak nejen očkované jedince, ale i ty, kteří ze zdravotních důvodů nemohou být očkováním chráněni přímo. I očkované dítě v mimořádné situaci, kdy dojde ke snížení obranyschopnosti, může v situaci vysokého výskytu onemocnění být infikováno a v těchto mimořádných případech bývá bohužel i vysoké riziko závažných komplikací. Díky vysoké proočkovanosti se daří držet infekční nemoci pod kontrolou a omezuje se šíření bakterií a virů.

4. Proč se očkuje několik nemocí dohromady, nezatěžuje to organismus víc, než kdyby se očkovalo postupně?
Kombinované vakcíny jsou moderní a umožňují poskytnout ochranu hned proti několika nemocem zároveň. Jejich zátěž je přitom minimální, výrazně menší, než je zátěž při onemocnění infekční nemocí. České děti jsou hexavakcínou očkovány od roku 2007 a zkušenosti z klinických studií i dosavadní praxe ukazují, že její používání je zcela bezpečné. Vývoj vakcín je špičková oblast medicíny, která se neustále zdokonaluje. I kdybychom hypoteticky podali všechny dětské vakcíny naráz v jeden den, „zaměstnáme“ pouze 0,1 % kapacity dětského imunitního systému. Pro porovnání, očkovací látky pro povinná očkování obsahují v součtu cca 50 antigenů, novorozenecký imunitní systém je po narození vystaven kontaktu s více jak 1 milionem antigenů v rámci kolonizace střevního a genitálního traktu mikroorganismy.

5. Je nebo není tedy očkování bezpečné?
Očkování bezpochyby představuje nejmodernější a nejúčinnější nástroj prevence, který máme k dispozici. Nebezpečné jsou nemoci, proti kterým očkování chrání. Bohužel toto si lidé neuvědomí, dokud se nestane nějaký problém. V minulosti měli lidé také strach z očkování, ale strach ze smrtelné či invalidizující nemoci vždy převážil. Dnes, kdy máme moderněji konstruované vakcíny, kdy díky očkování máme minimální výskyt řady nemocí, začíná převažovat strach z očkování nad strachem z „neviditelných“ nemocí. Přitom všechny léčivé látky, tedy i vakcíny, jsou před uvedením na trh velmi pečlivě testovány a kontrolovány, více jak kdy před tím. Každé klinické hodnocení má čtyři fáze se svými přísnými pravidly a je striktně kontrolováno nezávislými evropskými a světovými institucemi.

6. Nebylo by lepší nechat zodpovědnost i rizika na rodičích, kteří by si sami zvolili, proti čemu své dítě naočkovat chtějí a proti čemu ne?
O způsobu, jakým se v zemi bude očkovat, u nás rozhoduje stát. Pro dosažení kolektivní imunity a potlačení šíření virů se např. u spalniček považuje za nutné proočkování 95 % populace. V případě dětí byla Českou republikou ratifikována “Úmluva o právech dítěte“, která definuje právo dítěte na nejvyšší úroveň poskytované zdravotní péče.

7. Existují studie, které dokazují, že očkování, v němž ve vakcíně figuruje hliník v množství, které při příjmu z potravy nevadí, ale při svalové aplikaci způsobuje alergie, astma, spouští autoimunní onemocnění i autismus. Jsou tyto studie pravdivé a výsledky opodstatněné?
O závažných zdravotních komplikacích spojených s očkováním koluje řada mýtů. Ten o souvislosti mezi autismem a očkováním vakcínou proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím vznikl na základě záměrně chybné studie britského lékaře Dr. Andrewa Wakefielda z roku 1998. Data byla upravována s úmyslem získat velká finanční odškodnění za domnělé „nežádoucí účinky“. Přestože tato chybná studie byla již vyškrtnuta z odborného lékařského časopisu Lancet a lékař byl kvůli svému pochybení vyřazen z registru General Medical Council, mnoho rodičů se stále ještě zbytečně obává této neodůvodněné spojitosti. Např. Jefferson et al. (Lancet Infect Dis 2004; 4: 84–90) provedli metaanalýzu pěti studií, které porovnávaly podávání vakcín s obsahem hliníku vs. žádný adjuvans a nenašli důkaz, že by hlinité soli ve vakcínách způsobovaly nějaké závažné nebo dlouhotrvající reakce.
Informace o vyšší úmrtnosti dětí v zemích, kde se očkuje, nepochybně vyvrací jedna z nejnižších kojeneckých úmrtností v ČR, kde naše republika je tradičně již několik let mezi 5-ti nejlépe hodnocenými zeměmi na světě.


zdroj: webové stránky Ministerstva zdravotnictví a České vakcinologické společnosti ČLS JEP

Poděkování od našich pacientů

Go to top