Na dětské oddělení Nemocnice Strakonice přicházejí děti od narození až do dospělosti – často s obavami rodičů, ale i s důvěrou, že tady najdou odbornou i lidskou péči. Hostem podcastu Za dveřmi nemocnice byl primář dětského oddělení MUDr. Martin Gregora, který ve Strakonicích působí od konce 80. let. V rozhovoru mluví o tom, jak se pediatrie změnila, s čím děti nejčastěji přicházejí, proč je důležitá prevence i očkování, a také o tom, jakou roli dnes hraje psychika a moderní technologie.
Pane primáři, proč jste si vybral pediatrii?
Byla to spíš souhra náhod. Nebylo to tak, že bych od mládí chtěl být pediatrem. Okolnosti mě přivedly na tehdejší fakultu dětského lékařství (dnes 2. lékařská fakulta) a pediatrie už mi zůstala.
Vždycky jste byl po promoci ve Strakonicích?
Nejdřív jsem nastoupil do nemocnice v Písku, ale po necelém roce jsem přešel do Strakonic. Letos je to zhruba 37 let, co pracuji jako dětský lékař.
Jak moc se pediatrie od vašich začátků změnila?
Zásadně – až dramaticky. A z mého pohledu hlavně k lepšímu. Změnily se diagnostické možnosti i léčba. Některé dříve nevyléčitelné nemoci jsou dnes léčitelné a úspěšně. U dětí je to hodně vidět třeba u onkohematologických diagnóz – tam, kde dříve byla míra přežití jen několik procent, se dnes pohybujeme kolem 80–90 % a někdy i víc.
Změnil se i přístup k hospitalizovaným dětem?
Ano, výrazně. Dětí je méně, ale změnil se přístup zdravotníků i rodin. Dnes je prakticky nemyslitelné, aby malé dítě leželo na oddělení samo – často se snažíme umožnit doprovod i starším dětem. Dítě je klidnější, spokojenější, a rodiče jsou rádi, že mohou být nablízku.
A důležitá je i prevence, zejména očkování. Je to nejefektivnější prevence infekčních nemocí. Dřív bylo několik základních povinných vakcín, dnes je vakcín mnohem víc – část je povinná, část doporučená a velká část je už hrazená pojišťovnami. Díky proočkovanosti se s řadou závažných infekcí setkáváme výrazně méně často.
Jak velký tým se o děti na oddělení stará?
V současnosti je nás zhruba deset lékařů (ne všichni na plný úvazek) a přibližně 16–18 sester, také ne vždy na plné úvazky.
S čím se děti nejčastěji hospitalizují? Mění se to v průběhu roku?
Určitě se to mění podle ročních období. Od podzimu do jara převažují respirační infekce a také střevní infekce. Na jaře a v létě se častěji objevují alergické reakce a projevy astmatu – ale astma se dnes díky moderní léčbě přesouvá do ambulantní péče. Dříve se astmatici opakovaně hospitalizovali, dnes je to spíš výjimečné.
Co je konstantní během celého roku, jsou úrazy – od otřesů mozku až po zlomeniny. Celoročně také vídáme chirurgické pacienty s bolestmi břicha, záněty slepého střeva a dalšími břišními obtížemi. A pak neurologické případy – epilepsie a u menších dětí febrilní křeče.
Přibylo něco, co dřív tolik nebývalo?
Bohužel ano. Dnes je pravidlem, že přijímáme děti se sebepoškozováním, s těžkými psychickými a psychiatrickými problémy, někdy i s drogovou zkušeností. Tahle problematika narostla obrovsky – a není to jen důsledek covidu. Souvisí to s dnešním způsobem života, moderními technologiemi, méně přímou komunikací, ubýváním spánku. Dětských psychiatrů je málo a je jich velmi potřeba. Do budoucna bych si přál, abychom měli možnost spolupracovat i s dětským psychiatrem.
Jak dlouho dnes děti zůstávají hospitalizované? A může být rodič s nimi?
Hospitalizační doba se výrazně zkrátila. Dříve děti ležely týden i dva, dnes je běžný pobyt 2–3 dny. Samozřejmě u některých diagnóz je to delší – například u zánětu ledvin, u vážnějších operací, u záchvatových onemocnění nebo při záchytu diabetu. I tam se ale pobyty podařilo zkrátit – dříve to bývalo 10–14 dnů, dnes se často vejdeme do 4–7 dnů.
Doprovod s dítětem být může a snažíme se být vstřícní bez ohledu na věk dítěte. Ano, do šesti let pojišťovna doprovod obvykle hradí, ale i u starších dětí se často daří, aby rodič mohl zůstat. Dítě je spokojenější a spolupráce většinou funguje dobře.
V čem může být rodič personálu užitečný?
V zásadě ve všem, záleží na míře spolupráce. Důležitá je dobrá komunikace – lékař musí rodičům věci vysvětlit, edukovat je a vytvořit důvěru. Pak spolupráce funguje.
Pediatrie se dnes hodně přesouvá do ambulantní péče. Jaké odborné ambulance u vás fungují?
Trend je jasný: hospitalizovat jen ty, kteří to opravdu potřebují – na co nejkratší dobu, udělat rychlou diagnostiku a cílenou, účinnou léčbu. A navázat prevencí a dlouhodobým sledováním tam, kde je potřeba.
Proto je pro budoucnost regionální pediatrie důležité nabídnout „servis“ nejen rodičům, ale i praktickým lékařům pro děti a dorost. Říct: ano, dítě vyšetříme, zdiagnostikujeme – a máme odborníky, kteří ho následně sledují ve specializovaných ambulancích.
Máme alergologii, dětskou neurologii, endokrinologii, nefrologii, sonografickou ambulanci, hematologickou ambulanci. Děláme široké spektrum ultrazvukových vyšetření – břišní ultrazvuky, ultrazvuk hlaviček u nejmenších, echokardiografii. Díky tomu jsme v řadě věcí nezávislí a dokážeme rychle rozhodnout, zda dítě může zůstat u nás, nebo je potřeba odeslat do specializovaného centra.
A nově máme také dětskou obezitologii – je to velmi potřebná oblast. Obezních dětí výrazně přibylo. Pokud k tomu připočteme i děti s nadváhou, dostáváme se podle našich zkušeností až k přibližně 45 % dětí školního věku, což je obrovské číslo.
Kdy by měl rodič s dítětem vyrazit na pohotovost – a kdy ještě zůstat doma?
Univerzální rada úplně neexistuje, ale rodiče by se neměli bát podat lék na teplotu nebo proti bolesti a pak se rozhodnout podle vývoje stavu. Velký rozdíl je podle věku dítěte. Kojence, zejména v prvním půl roce, s vysokou teplotou by měl vidět lékař. U starších dětí je prostor pro vyčkávání větší.
A jak je to s dětskou pohotovostí u vás?
Na LSPP se podílejí i praktičtí lékaři pro děti a dorost, což nám velmi pomáhá – v pátky od 16 do 20 hodin a o víkendech od 8 do 16 hodin. V ostatním čase přebírá službu sloužící lékař oddělení. Někdy to znamená, že rodiče musí chvíli počkat, protože lékař současně řeší akutní příjem nebo náročnější výkon. Když je potřeba, lze si přivolat další službu – ale někdy je nutná i trpělivost.
Dětské oddělení podporují nadace. Co konkrétně vám pomohlo?
Velmi si vážíme spolupráce s nadacemi – zejména s Kapkou naděje a s Nadací Křižovatka. Díky Kapce naděje se nám podařilo vybudovat velmi kvalitní ultrazvukové pracoviště, pořídit špičkové postýlky, inkubátor pro novorozence a podpořit i rekonstrukci oddělení. Nadace Křižovatka nám pomáhá s obnovou monitorů dechu na novorozenecké části.
Co mohou rodiče udělat pro zdraví dětí – fyzické i psychické?
Zdravý životní styl není klišé, jen je potřeba vědět, co si pod tím představit: zdravá výživa, dostatek pohybu, pravidelný režim a dostatek spánku. To je velké téma hlavně u dospívajících.
Pohyb je důležitý i proto, aby dítě zažilo překonávání překážek – že to něco stojí, někdy to bolí, ale když se to povede, je to skvělé. A není vždy dobře dětem „umetat cestičky“ a chránit je před stresem. Určitá míra stresu je motor – dítě se musí učit, jak se s tím vyrovnat. Protože jednou stres přijde a v kolektivu dospívajících to může být těžké. Když se s tím dítě neumí vyrovnat, psychické potíže se snadněji prohlubují.
Píšete knihy pro rodiče. Je to pro vás relax?
Ano. Když jsem studoval, měl jsem období, kdy jsem chtěl být spisovatel. Nakonec jsem rád, že jsem lékař – medicína je krásná a práce s dětmi je výjimečná. Ale potřeba psát ve mně zůstala.
Začal jsem psát praktické knihy pro rodiče – tehdy ještě nebylo tolik dostupných kvalitních materiálů. Nakonec z toho bylo kolem dvaceti knih a dnes už spíš děláme aktualizace. O pubertě bych novou knihu psát nechtěl – na to bych musel být asi dětský psychiatr.
A když si potřebujete odpočinout?
Mám rád kolo, i když kamarádům s vyššími nájezdy někdy hůř stačím, ale jsou hodní, čekají na mě. A baví mě i dřevořezba – dělám dřevěné skulptury. A úplně jsem nepřestal ani s psaním: do odborného časopisu píšu k fotografiím nejen svých soch příběhy.
Audioverzi rozhovoru je možné si poslechnout zde:
„Dítě nemá být v nemocnici samo“ – primář Gregora o péči a rodičích - Za dveřmi nemocnice | Podcast on Spotify
