Zrak bereme často jako samozřejmost, dokud nezačne zlobit. Hostem podcastu Nemocnice Strakonice byl nový primář Centra péče o zrak MUDr. Lukáš Kužel, FEBO, který vedení převzal 1. ledna tohoto roku. Mluvili jsme o jeho cestě k oftalmologii, silných stránkách strakonického pracoviště, moderní diagnostice i o tom, jak chránit oči v době obrazovek.
Začněme od začátku: kdy jste se rozhodl, že budete očním lékařem?
Důvodů bylo víc. Už od začátku studia mě lákala oftalmologie, ale finálně jsem se rozhodl v pátém ročníku, když jsme na oční klinice viděli oční operace. Na sále sedíte, koukáte do monitorů, rukama operujete, nohama ovládáte přístroje – a je tam absolutní klid. Tehdy nám to přirovnávali k „hraní PlayStationu pro pokročilé“ a mně to přišlo strašně hezké. A pak – oko je podle mě nejsložitější a zároveň jeden z nejdůležitějších smyslových orgánů.
A pak jste najednou ve Strakonicích. Kudy vedla cesta sem?
Pocházím z Písecka a po studiích jsem nechtěl zůstávat ve velkém městě. Návrat do regionu pro mě byla logická volba – a ve Strakonicích zrovna hledali očního lékaře. Po velmi příjemném pohovoru s tehdejším primářem jsem se rozhodl nastoupit a další pohovory už jsem ani neabsolvoval. Od té doby je to přes devět let.
Titulu MUDr. Jménem lidé rozumí. Ale vy máte za jménem ještě titul FEBO. Co to znamená?
Je to zkratka Fellow of the European Board of Ophthalmology. V praxi jde o evropskou „atestační“ zkoušku v angličtině – je rozsáhlá, obsahuje testové otázky i kazuistiky, kde musíte správně diagnostikovat a navrhnout terapii. Je fajn, že i v regionální nemocnici si můžeme porovnat vědomosti a zkušenosti s kolegy napříč Evropou.
Znamená to i víc kontaktů do zahraničí?
Při zkoušce není moc prostor se seznamovat. Ale v Česku máme řadu odborníků na světové úrovni, na které jsme napojeni – často jde o vedoucí pracoviště ve fakultních nemocnicích.
Jak byste Centrum péče o zrak představil pacientům? S čím umíte pomoci?
Chceme, aby pacienti ze Strakonic a okolí našli komplexní péči o oči na jednom místě a nemuseli cestovat daleko. Začínáme diagnostikou – máme specializované přístroje a dnes dokážeme „naskenovat“ všechny části oka od rohovky až po sítnici. Podle výsledků pak doporučíme léčbu nebo zákrok.
Děláme hodně operací šedého zákalu (v řádu tisíců), aplikujeme injekce do sklivce, provádíme zákroky na víčkách – jak funkční, tak i estetické – a řešíme také kožní útvary v okolí očí či na obličeji. Funguje u nás dětská ambulance, glaukomová ambulance a další všeobecné ambulance.
Proč už nejste „oční oddělení“, ale „Centrum péče o zrak“?
Ke změně došlo ještě dřív, než jsem tady pracoval. Souviselo to i s tím, že se u nás zrušila lůžková část, která není v moderní oftalmologii ve většině případů potřeba.
Když jste převzal vedení: na co jste se těšil a co jste chtěl přinést?
Protože tu pracuji od absolvování fakulty, věděl jsem, do čeho jdu. Navíc bývalý primář u nás dál působí na plný úvazek, takže když něco potřebuji, rád poradí. Jediné, na co jsem se netěšil, je klasika – byrokracie. Ale to k tomu patří.
Co vás v oftalmologii baví nejvíc – máte „svůj“ oblíbený směr?
Nejvíc mě baví práce na operačním sále – ten klid a soustředění. Například při operaci šedého zákalu během zhruba 20 minut vyměníme zakalenou čočku za umělou a pacientovi se zlepší vidění.
Rád se věnuji i sítnicovým onemocněním. Už několik let aplikujeme do sklivce moderní léky, které zpomalují nebo zastavují progresi onemocnění, jež by jinak mohlo skončit slepotou – typicky u věkem podmíněné makulární degenerace nebo otoků sítnice u diabetiků.
Mluví se o velkém technologickém pokroku i o umělé inteligenci. Má už místo i v očním lékařství?
Určitě. I u nás v nemocnici mají kolegové z diabetologie fundus kameru – vyfotí sítnici – a umělá inteligence pak sama vyhodnotí, jestli jsou na ní změny. Pokud ano, pacienty nám odešlou a my je dál léčíme.
U diabetu je navíc důležité, že stav cév na sítnici často odráží celkový stav cév v těle – může to být pro pacienta „varování“, aby se nemoc začala řešit včas.
Co je podle vás nejdůležitější, aby tým dobře fungoval?
Aby si každý našel svůj kousek oftalmologie, který ho baví – a v něm se mohl vzdělávat. Když lidé rostou ve své odbornosti, zvyšuje to erudici celého týmu.
Kdy má člověk poprvé navštívit očního lékaře – a jak se o zrak starat?
U dětí už dnes probíhá časná diagnostika očních vad – vyšetření proběhne zprostředkovaně přes pediatra zhruba mezi 6. měsícem a 1. rokem. Děti pak chodí na pravidelné prohlídky, a pokud je vše v pořádku, nemusí se k očnímu lékaři dlouho vůbec dostat.
U dospělých screeningový program obecně není, ale ideálně by si člověk kolem 40–50 let měl nechat zkontrolovat nitrooční tlak a podle možností i vyšetření k vyloučení zeleného zákalu.
A co se týče brýlové korekce – tu dnes často řeší optometristé v optikách. Pokud máme pocit, že hůř vidíme na čtení, obvykle nemusíme hned k očnímu lékaři a stačí začít v optice.
Má vliv na zrak to, že jsme pořád u monitorů a telefonů?
U dětí ano – u nich je problém, že při dlouhém koukání do blízka může docházet k nefyzologickému prodlužování oka. To vede ke krátkozrakosti a může nést rizika do budoucna. Dětem bych opravdu nedával do ruky telefon ani tablet. Pokud pouštíme pohádky, je lepší televize a dítě aspoň 4 metry od ní. Důležitá prevence je pohyb venku na denním světle.
U dospělých nejde typicky o strukturální změny oka, ale o to, že se při práci soustředíme, méně mrkáme, oči osychají. Pomáhá každou půlhodinu na chvíli kouknout do dálky, případně použít umělé slzy. Večer je fajn zapnout filtr modrého světla a mít spíš teplejší, žluté osvětlení.
Jaké jsou nejčastější mýty o zraku?
Klasika je „čím víc mrkve, tím lepší vidění“ – v našich podmínkách máme vitamínu A v běžné stravě většinou dost. Lidé se také někdy bojí nosit brýle na čtení, že se jim tím zrak zhorší – to není pravda, jde o věkovou změnu pružnosti čočky. A různé „zázračné“ brýle z teleshopingu oči nevylepší.
A ještě jedno: někdy se dětské oči až přehnaně chrání před sluncem – místo slunečních brýlí často stačí kšiltovka nebo klobouček.
Co vám v práci dává největší smysl a energii?
Největší radost mám z toho, když někomu viditelně pomůžeme – třeba po operaci se může vrátit za volant nebo zase luštit křížovky. Najednou je samostatnější a „rozkvete“.
A jak dobíjíte baterky po práci?
Přes týden je to hlavně nějaká manuální práce kolem domu, procházky – a doporučil bych i procházky večer ve tmě, oko se rychle adaptuje a je to příjemné. V létě pak dovolené, většinou turistika v horách.
Jemná práce na sále a práce kolem domu… jde to dohromady?
Jde, jen si dávám pozor, abych se den před operačním dnem nepřetížil a vyhýbám se třeba práci s vibračními nástroji – ty jemné motorice nesvědčí.
Rozhovor si můžete poslechnout také v audioverzi v aplikaci spotify: Oční operace jsou jako „PlayStation pro pokročilé“. - Za dveřmi nemocnice | Podcast on Spotify
