Aktuální informace

Při příležitosti Mezinárodního dne diabetu uspořádá strakonická nemocnice akci, která připomene rizika této nemoci.  Zdravotníci budou...

Strakonická nemocnice si letos připomíná 120 let od svého založení – vznikla k 1. září 1892 podle tehdy platného říšského zákona jako „Všeobecná veřejná nemocnice císaře Františka Josefa I“.

Veřejné nemocnice, zakládané státem nebo obcemi, se v českých zemích začaly ve větší míře objevovat až ve druhé polovině 19.století. Do té doby známe většinou jen špitály, které vznikaly díky církevním nebo soukromým iniciativám. Zdravotní péče nebyla jejich hlavním cílem, nepracovali v nich většinou odborní lékaři a byly určeny jen přestárlým a chudým nemocným, poskytovaly lůžko, stravu a oblečení, někdy také ošetřování vnějších ran, přikládání obkladů, podávání bylinných léků nebo pouštění žilou. Ve Strakonicích existovaly dva špitály. V blízkosti kostela Sv. Markéty pečovali maltézští rytíři o šest až sedm chudých a v Siebertově ústavu žilo deset chudých a zestárlých obyvatel města. Ústav byl založen v roce 1685 díky nadaci plukovníka dělostřelectva a inženýra Viktorína Sieberta, No ale první postavenou nemocnicí tohoto již řekněme moderního typu v Prácheňském regionu byla ovšem roku 1860 nemocnice ve Volyni.

Špitály a soukromé nemocnice nestačily ve druhé polovině 19.století plnit požadavky doby. Z toho důvodu vyšel po celoříšském zdravotním zákonu v roce 1878 zemský zdravotní zákon pro Čechy. Zákon nejen upravil právní poměry nemocnic, ale také stanovil, že například obce nad šest tisíc obyvatel musely ustavit a platit nejméně jednoho obecního lékaře. Menší obce se měly sdružit a ustavit lékaře obvodního. Povinnosti obecních lékařů byly velmi široké, zahrnovaly dohled nad prevencí, hygienou v obcích (čistota vody, veřejných místností, výroba a prodej potravin, čistota ve školách apod.), dozor nad porodními babami, nemocnicemi a jinými zdravotními ústavy, museli ohledávat mrtvoly, bezplatně léčit úředně uznané chudé a bojovat proti šarlatánům. Zákon měl zásadní význam, protože poprvé vytvořil rovnoměrnou síť fyzicky dostupných lékařů, kteří se objevili i tam, kde jich bylo zapotřebí a kde by se bez pevného platu nikdy neusadili.

N. i tehdy byla chápána hlavně jako místo pro ošetřování potřebných, méně jako instituce čistě zdravotnická. Přídomek „všeobecná veřejná“ určoval, že museli přijmout každého bez ohledu na původ, stav, příslušnost či majetnost. Léčili se v ní všichni s „nemocí zhojitelnou, kteří nutně potřebují stálé péče lékařské a jí doma způsobem přiměřeným nemohou dojíti.“ Například duševně nemocní byli přijímáni pouze v případě, že byli nebezpeční svému okolí a pouze když měla nemocnice odpovídající místnost. Rodičky přijímali pouze v případě předčasného porodu nebo když neměly střechu nad hlavou a děti do čtyř let jen tehdy, když je nemohli ošetřovat rodiče. Za nemajetného pacienta hradila v případě potřeby jeho domovská obec pobyt nebo oděv, přístroje, brýle nebo protézy. Na hospodaření nemocnic dohlížely zemské výbory, které hradily nedobytné výlohy.

Ve Strakonicích založili městští radní nejprve nadaci pro stavbu nemocnice, v roce 1889 začaly stavební práce a 1.září 1892 strakonickou nemocnici slavnostně otevřeli. Do hlavní budovy se vstupovalo po kamenných schodech ze Siebertovy třídy (dnešní Lidická ulice). Byly v ní čtyři velké pokoje se čtyřiceti lůžky, dvě koupelny, operační sál a další potřebné místnosti. Krytá chodba ji spojovala se sousedním objektem, v jehož přízemí byla kuchyně a prádelna včetně skladů. V patře měly kapli a klauzuru ošetřovatelky, členky Kongregace Milosrdných sester sv. Františka Boromejského. V areálu stál ještě dům, tehdejší terminologií „barák pro infekční nemoci“ s dvaceti lůžky a v místech zbořené staré vrátnice umrlčí komora.

Náš současný park, který je v katastrálních mapách z 20. let označován jako libosad, je původně dílem zahradníka Vojtěcha Duška. František Josef I., jehož jméno nemocnice podle zákona z r. 1892 nesla, do areálu nemocnice vstoupil 8.září 1905, kdy navštívil město při vojenských manévrech v okolí.

Nemocnici řídily společně okresní a městský úřad. Prvním vedoucím lékařem se stal MUDr. Josef Jirsa. Jeho povinností bylo kromě přijímání či odmítání pacientů také konání vizit, určování způsobů léčení či hygienických opatření a upozorňování ošetřovatelek - řádových sester na těžce nemocné. Dále musel zajišťovat poslední pořízení těžce nemocných, sledovat léky a stravování a informovat předsedu správního výboru o nedostatcích. První strakonický primář Josef Jirsa skončil v roce 1896, po něm nastoupil městský lékař Karel Machalický a od roku 1895 pracoval v nemocnici jako sekundář MUDr. Šimon Kouba. Ten měl za povinnost se třikrát týdně zúčastnit velké vizity, denně provádět odpolední vizitu a podporovat primáře, který naopak měl dbát o jeho další vzdělávání. První lékaři v českých nemocnicích měli plat daný usnesením zemského výboru. V polovině devadesátých let dostával primář 600 – 800 zlatých ročně a sekundář 400 – 600 zlatých. V roce 1909 měl primář plat 2 000 korun a sekundář 1 400 ročně (při měnové reformě na počátku devadesátých let byl kurz 1:2, proto se desetikoruně říká pětka). Na přelomu století odpovídal průměrný plat lékaře přibližně platu řídícího učitele.

Za první tři měsíce roku 1892 ošetřili ve strakonické nemocnici celkem 105 nemocných, v následujícím roce přibližně pětkrát tolik a v roce 1903 přijali 789 lidí, z nichž 51 zemřelo.

Náklady na provoz hradila nemocnice z výnosu jmění, nadací, jiných příjmů a ošetřovacích náhrad. V letech 1892 až 1895 byla celostátně stanovena základní denní sazba za ošetření ve výši 56 krejcarů. To platilo v případě nejlacinější třetí třídy, do níž byli přijímáni chudší pacienti a ti, kteří si nemohli ošetřovací poplatky platit sami nebo jim je hradily pojišťovny. Pacient této třídy si nemohl vybírat jídlo a neměl nárok na ošetření primářem. V letech 1908 – 1910 byla určena denní sazba za ošetřování 1,52 koruny pro III.třídu, ve vyšší třídě čtyři koruny a v I.třídě se platilo šest korun. Nemocnice stále žádaly o zvyšování taxy a tak se v roce 1910 zvýšila na 1,82 a pět a osm korun.

Na počátku osmdesátých let 19. století pak došlo k výraznému pokroku, protože v roce 1883 vyšel první zákon o nemocenském pojištění. Zavedl princip vzájemnosti a vztahoval se na všechny dělníky a úředníky podniků, spadajících pod živnostenský řád. Dobrovolně se mohli zapojit i pracovníci v zemědělství, lesnictví a dalších oborech Současně začaly vznikat nemocenské pojišťovny, s nimiž lékaři navazovali smluvní vztahy.

V roce 1891 vznikly podle říšského zákona lékařské komory. Členy komory se museli stát všichni lékaři kromě vojenských a lékařů ve státní zdravotnické správě. Postavení lékařů, jejichž povolání bylo dosud zcela svobodné, se začalo postupně měnit. Začali více podléhat dohledu státu a jeho systému veřejného zdravotnictví. Vstupovali do smluvních vztahů s pojišťovnami, s nimiž víc a víc začali řešit výše náhrad za jednotlivé výkony.

Jednotlivá vedení nemocnic se tehdy zase snažila, aby jim byly uhrazeny odpovídající náklady za ošetřování v jednotlivých třídách a aby měly na platy lékařů.

V roce 1866 vznikla na území rakouské monarchie organizace Červeného kříže, založená o dva roky dříve v Ženevě. Jejím úkolem bylo pečovat o raněné a nemocné ve válce bez ohledu na jejich národnost či státní příslušnost, ale v míru měla organizovat pomoc při náhlých pohromách nebo epidemiích. Organizace spolupracovala s nemocnicí a členky se zúčastňovaly ošetřovatelských kurzů.

Specifické funkce měla nemocnice během obou válek, kdy se pokaždé zhoršil zdravotní stav obyvatelstva, vzrostla kojenecká a dětská úmrtnost a rozšířily se tyfus a tuberkuloza a další infekční choroby. No a tyto situace a vzpomínky jsou mimo další právě obsahem publikace, kterou dneska slavnostně společně pokřtíme. Ta kniha pojednává o historii zdravotnictví ve strakonickém regionu, i o jejich zaměstnancích. V další kapitole o stavebním vývoji a pak o současnosti nemocnice, resp. o jejích dějinách řekněme soudobých…

Spektrum provozovaných odborností se měnilo a nemocnice měla často štěstí na medicínské osobnosti, které v ní působily, generace lékařů se zasloužily o její dobré jméno. Jmenovat bychom mohli dlouho, ale za všechny bych rád připomněl velikány - primáře Fifku, primáře Hradeckého, primáře Cvrčka a profesora Hloucala.

V současnosti je Strakonická nemocnice pevnou součástí sítě jihočeských nemocnic, jejichž vlastníkem je Jihočeský kraj. Od ledna 2013 akciová společnost bude poskytovat péči na 314 lůžkách, pracuje v ní 100 lékařů, 314 odborných – nelékařských pracovníků, celkem má nemocnice 542 zaměstnanců. V nemocnici bylo v roce 2011 hospitalizováno 13,5 tisíce pacientů, dalších 140 000 bylo ošetřeno ambulantně. Strakoničtí lékaři v roce 2011 provedli 4200 operací, 4450 hemodialýz a narodilo se 717 novorozenců. Průměrná méně než pětidenní ošetřovací doba patří k nejnižším v celorepublikovém průměru. Centrální laboratoře provedly více než jeden milion analýz. Specifikem je pavilónový typ staveb v areálu, který má téměř 6 ha.

Je pro mě velkou ctí, že mohu zmínit historii strakonické nemocnice. Narodil jsem se v ní a často jsem v ní jako syn lékařů prožíval své dětství – s některými jsem si v ní hrával a někteří nás napomínali, když jsme to přeháněli .

Osobně pokládám za základní úkol udržení rozsahu poskytované péče, vysokou úroveň bezpečnosti a kvality zdravotních služeb a udržení vyrovnané ekonomické bilance. Proto si v této době vážím dohod se zdravotními pojišťovnami, kterými došlo k potvrzení zájmu pojišťoven o zdravotní péči, kterou jejich pojištěncům strakonická nemocnice poskytuje. Významnou roli v těchto jednáních sehrál Jihočeský kraj a já chci takto panu hejtmanovi Jiřímu Zimolovi a paní náměstkyni Ivaně Stráské za jejich aktivitu poděkovat.

V oblasti personální si ceníme toho, že se podařilo stabilizovat personál nemocnice. Nedochází tak k odlivu odborníků a naopak se povedlo získat významné lékaře i mladé začínající kolegy. Bohužel, do spokojenosti s úrovní odměňování máme daleko a já osobně lituji, že klíčová oblast lidských zdrojů je v českém zdravotnictví dlouhodobě opomíjena.

Rok 2012 je pro naši nemocnici nesnadný, jako nefakultní nemocnice dostáváme od některých zdravotních pojišťoven zatím jen 98% úhrad proti roku 2010. Přitom vnímáme zdražení většiny vstupů, energií a nárůst daňové zátěže. Ale v oblasti zdravotních služeb N. poskytuje základní i specializovanou péči a je respektovaným spádovým zdravotnickým zařízením severozápadní části Jihočeského kraje s významným přesahem do kraje Plzeňského. Ta nemocnice má ambici zabývat se medicinou okresního formátu, ovšem prováděnou na špičkové úrovni.

Pan doktor Špecián ve své knize ukázal Nemocnici jako živý vyvíjející se organismus: ukázal její historii, stavební vývoj a prezentoval zdravotníky… Za všechny bývalé i současné zaměstnance mu děkuji za tu skvělou práci. A současně děkuji všem dalším, kdo se podíleli na přípravě publikace a pomáhali Mgr. Špeciánovi, díky i grafikovi díla panu Petru Kolářovi.

 


Dámy a pánové, blíží se konec roku, všem chci popřát hodně zdraví, štěstí a pracovních i osobních úspěchů. Já se domnívám, že k přednostem strakonické nemocnice vždycky patřilo a patří mnoho obětavých a zkušených pracovníků. Jim patří poděkování za odpovědnost, s níž přistupují ke své práci. Speciálně děkuji všem členům odborných komisí, etické komise, rady kvality, zmocněncům oddělení i dalším za činnosti nad rámec jejich přímých pracovních povinností. Ve zdravotnictví je typickým rysem převaha loajality k oboru nad loajalitou ke zdravotnickému zařízení. Mám radost, že mohu během let pozorovat čím dál větší loajalitu strakonických zdravotníků ke své nemocnici.

Za důvěru, spolupráci a podporu chci poděkovat především všem našim pacientům-klientům, obchodním partnerům i praktickým a odborným lékařům regionu. S jejich podporou realizujeme dlouhodobý strategický cíl - existenci silného regionálního zdravotnického zařízení, s kvalitní léčebnou a ošetřovatelskou péčí tak, abychom naplňovali naše motto: „….Nemocnice, které na Vás záleží …“.


MUDr.Bc.Tomáš Fiala, MBA

předseda představenstva Nemocnice Strakonice, a.s., 17.12.2012

 

Publikaci je možno zakoupit na ředitelství u p. Ivy Havelcové za cenu 199,- Kč.

Akreditovaná nemocnice

Logo Spojené akreditační komise

Nemocnice Strakonice, a.s. dodržuje náročné standardy na poskytovaní zdravotní péče dle Spojené akreditační komise České republiky. Centrální laboratoře mají akreditaci od Českého úřadu pro akreditaci, o.p.s. na základě splnění požadavků podle ČSN EN ISO 15189.

Více o kvalitě péče v naší nemocnici.

Desatero pro bezpečnost pacientů.

120 let od založení nemocnice

Nemocnice ve Strakonicích byla otevřena pro veřejnost 1. září 1892. Byla tehdy prohlášena za nemocnici všeobecnou a veřejnou s právem nést název Všeobecná nemocnice císaře Františka Josefa I. Původní městský špitál – Siebrtský ústav byl založen mnohem dříve, již roku 1685, rozšířen pak byl v roce 1704. Součástí stavby je kostelík sv. Martina z roku 1713. Více o historii nemocnice.

Zdravá nemocnice

Zdravá nemocnice

Nemocnice Strakonice, a.s. se aktivně hlásí k iniciativě Světové zdravotnické organizace (WHO) - Health Promoting Hospitals ("nemocnice podporující zdraví"). Mimojiné se podílíme na organizaci osvětových akcí pro širokou veřejnost a na internetových stránkách postupně aktualizujeme rádce pro pacienty.